Informace na úvod, třebaže by mohla být psána závěrem: Pokud se e-book rozhodne navzdory zaplacení nedorazit (ať už z jakéhokoli jemu známého a nám neznámého důvodu), prosím o informování mě na mailové adrese. Domluvíme mu a napravíme ho k oboustranné radosti a spokojenosti s úsměvem. Chceme žít radostně? Spokojeně a s úsměvem? I když nám není do smíchu? Existují jednoduché návody na několik minut denně. UZDRAVUJI SVŮJ...
Za devatero horami a devatero řekami, v jednom království knih moravském stala se před časem zvláštní věc. Uprostřed police s literárními poklady zazářilo Slunce. Jeho Světlo a Teplo zahřálo Duši. A ta pocítila radost, klid a lásku. Tu Lásku vysílalo Srdce. Tak začalo setkání s automatickou kresbou. „To jsou nějaké čáry! Na takové hlouposti není ve škole čas!“ volá k rozjasněné Duši...
Když jsem lety před začínala s automatickou kresbou, vůbec jsem netušila, kolik zážitků poskytne nejen mně, ale i mnoha žákům. Tehdy jsem s radostí přijala možnost sdělit své postřehy na stránkách Evičky Suttnerové, která mi na čas poskytla svůj azyl na Artíkovi. Na následujících adresách se tedy nacházejí odkazy na starší články v království Artíkově. Na vysvětlenou – Artík je náš společný název pro...
Podzim. Vlhko a nevlídno. Sychravo a plískanice. Šero, brzy tma. I sluneční paprsky raději utíkají neznámo kam… Další rok má na kahánku. Ach jo! Splín na duši. A „depka“ jako vyšitá. Jasně vidíme názornou ukázku toho, jak naše vnitřní dítě potřebuje, aby se o něj pečovalo. Což mu tedy poskytnout nějakou útěchu? Krásné barvy podzimu také dovedou léčit tělo i mysl. Stačí jen malá...
Hrajeme si spolu zvláštní hru Spojuje nás stejný zájem – jeden obyčejný obrázek. Je na něm symbol matky s dítětem, snad vnitřní dítě, snad vztah matky s dítětem. Jisté je, že tento obrázek svojí přítomností přitahuje. Nás oba. Mým spoluhráčem (nenazvala bych ho protihráčem, i když mě jeho způsob hry ze začátku štval a nemohla jsem mu přijít na kloub), je malé...
REPORTÁŽ PSANÁ NA DVOŘE KRÁLOVSKÉM… Moje první setkání s obyvateli tohoto království – jejich království – bylo smutné, velmi smutné. Ten pohled ubohý vypovídal za vše, chudý šat bídu a absenci značil něčeho podstatného. Čeho však – to slovy těžko vyjádřit mně. Proto opatrně, velmi opatrně, bych nevylekal v jejich smutku je, položil jsem otázku jedné z nich: „Proč ten stav...
Odpustit někomu, kdo mi ublížil, je umění. Opustit pak v myšlenkách křivdu a více se k ní nevracet – to už je skutečné umění. Každý to už zažil. Úzkost, strach, zloba, nejistota, nedůvěra – projevy zraněné duše. Nevolnost, bolesti hlavy, nemoci – projevy fyzického těla. Jak uvnitř, tak navenek. Vše v propojení, neboť vše souvisí se vším. Bolest bývá hluboko zakořeněná...
Pokud se nám něco podaří, máme radost. Někdy se i pochválíme. Sebe, případně druhé. Běda ale, když se nám nedaří. Začneme hledat viníka. Většinou se obracíme vně a hledáme pomyslný hromosvod své úlevě. Obviníme druhého, protože je to pohodlnější a běžnější způsob, jak vypustit páru přetlaku emocí, lítosti, zklamání… Rodiče můžou za to, že …, protože kdyby nás…, tak...
„Ještě chviličku si dáchnu a pak se do toho pustím.“ „Dám si jednu a jdu na to“. „Dnes už to nechám, ale zítra se na to opravdu podívám.“ „Od Nového roku začnu hubnout“. Další a další věty pronášené s upřímností notorického lháře, který se nás opět snaží přesvědčit…pokolikáte už? Skrytá manipulativní část našeho bytí dokonale zná naše zvyky, slabůstky a bolístky a mnohdy se...
Na téma ego bylo v již tolik napsáno, že další úvahy jsou objevováním dávno objeveného. Jisté je, že se o něm diskutuje, ať již v souvislosti s politikou, nebo s lidmi kolem nás. Zatímco ego vnímáme u druhých zřetelně, u sebe je nevidíme, nebo nehceme vidět. Zlobíme se, když nás na ně jiný upozorní. Kvůli čemu se vlastně zlobíme? Ego není naší pravou...
svetlovnas