JAK ODPOUŠTĚT návod

Odpustit někomu, kdo mi ublížil, je umění. Opustit pak v myšlenkách křivdu a více se k ní nevracet – to už je skutečné umění.

Každý to už zažil. Úzkost, strach, zloba, nejistota, nedůvěra – projevy zraněné duše. Nevolnost, bolesti hlavy, nemoci – projevy fyzického těla. Jak uvnitř, tak navenek. Vše v propojení, neboť vše souvisí se vším.

Bolest bývá hluboko zakořeněná a žije v nás dlouho. Ale pokud je naše touha ke změně skutečná, není silnější motivace k uzdravení se na těle i na duchu než od srdce míněné odpuštění.

 

Jak tedy odpouštět:

1. ŽÁDÁM TĚ, ABYS MI ODPUSTIL VŠE, ČÍM JSEM TI UBLÍŽIL 

Často se stane, že jednáme pod vlivem pohnutek, nemáme skutečný úmysl ublížit, jen hledáme, jak si ulevit, a hromosvod je právě nablízku. Nic se neděje náhodně a není náhoda, že jsme byli právě „u toho“, vysílač i přijímač. 

 

2. JÁ ODPOUŠTÍM TOBĚ, ŽE JSI MI UBLÍŽIL

Představíme si člověka, který nám ublížil, před sebou. Často se stane, že jedná pod vlivem pohnutek, … /viz bod 1/… a celá věc se opakuje, jenže tentokrát jsme si vyměnili role.

 

3. JÁ ODPOUŠTÍM SÁM SOBĚ

To, že jsem ublížil druhému. To, že jsem ublížil sobě. Proč sobě? Protože jsem svými emocemi, nadávkami spustil lavinu myšlenek, které kdyby mohly, … raději nedomyslet. A ony mohou, neboť i myšlenky jsou energie, které mají sílu. Pomáhat i ublížit. Buďme opatrní – nejen na svá slova, ale i na to, jak o druhých smýšlíme. O vlivu myšlenek na růst rostlin je mnohé známo díky zajímavým pokusům.

 

Účinné je na závěr vyslat ke člověku, se kterým jsme si „řešili drobné“, představu světla, vše se ještě „dočistí“. Úleva je patrná na obou stranách.

A opustit? Ne druhého, ale myšlenku. A pokud možno se už k problému nevracet.

 

…Vy zcela přeměňte myšlenky směrem k lidem vám blízkým. Neboť zatím negace energie k nim vysíláte, a tím se totéž vrací vám zpět. Přemýšlejte o logičnosti tohoto tvrzení a sami pochopíte. Vždyť co vyšlete zpátky, násobkem dostanete. Vy v přítomností okamžiků Láskou buďte a Lásky síla povede vás při své Cestě zpátky k vám. Tak dáno zákonem Pravdy…  /sděleno v jednom z přítomných okamžiků /

 

Přehled komentářů

díky…

(Markéta, 18. 9. 2013 21:34)

Mockrát děkuji za tento krásný článek. Dlouho jsem nemohla odpustit jednomu člověku zradu; tím pádem jsem na něj neustále myslela a ubíjelo mne to. Půl roku jsem se takto trápila, až jsem konečně pochopila, že ON z mého života neodejde, dokud mu v duchu a upřímně neodpustím. Toto jsem udělala, odpustila i sobě že jsem svou mysl tak dlouho trápila něčím, co už odvál vítr, vše sepsala na papír a rázem mi bylo dobře a ve svém životě, v oblasti vztahů, jsem pokročila dál. Tím chci říct, že tento článek mě ujistil, že jsem se rozhodla a zachovala správně a jsem za to ráda. Ještě jednou děkuji a přidávám si Vaše stránky do oblíbených 🙂 krásný den, Markét 🙂

Re: díky…

(Eva, 1. 10. 2013 19:40)

Díky, Markétko, občas se musím nakouknout na své stránky, abych si znovu připomněla…vrací se mi jedno bolavé téma s hodně blízkým člověkem…už už si myslím, jak je to vyřešené – pak stačí „maličkost“ a rána je znovu zanícená. Léčba je to dlouhodobá a jediný lék je přijetí v lásce. V lásce, která chápe, nevyčítá, nekalkuluje, neklade podmínky.
Děkuji za sdílení Vaší zkušenosti. S láskou Eva