Dialog s Duší, aneb láska prochází žaludkem …prázdno, chybí mi cíl, náplň, návod, kompas beru, kde se dá, hltám a hromadím, co se dá zahlcuji se tím, dusí mě to padám pod tíhou, ztrácím orientaci, jsem zmatená, nevím, jak z toho ven chaos, zmatek, únava nechte mě být, chci mít už klid… …přijmi odpovědnost za svůj život...
Dnešní ráno jsem měla pocit, že mé břicho narostlo do obludných rozměrů a tímto stavem mě tělo konečně donutilo podívat se, co je v nepořádku. Tak fajn, říkám si a jsem zvědavá, co se dozvím…usedám, abych si promluvila se svým podvědomím. To jsem si dala – vnímám, že jsem se tu ocitla, abych si zpracovala svoji povýšenost z dávné minulosti...
Tlak v hlavě, ani nevíš proč. Snažíš se ho nevnímat, pro práci mu nevěnuješ pozornost, třebaže se svou bolestí o ni hlásí. Slupneš prášek a čekáš, kdy zabere. Konečně úleva! Čas však nemilosrdně plyne a vystřízlivění je znovu tady. Odporné a všechny tvé smysly ovládající – jak delirium tremens. Nikam před ním neutečeš, nikde se neschováš. Je v tobě, ač snažíš...
svetlovnas