„Ještě chviličku si dáchnu a pak se do toho pustím.“ „Dám si jednu a jdu na to“. „Dnes už to nechám, ale zítra se na to opravdu podívám.“ „Od Nového roku začnu hubnout“. Další a další věty pronášené s upřímností notorického lháře, který se nás opět snaží přesvědčit…pokolikáte už?
Skrytá manipulativní část našeho bytí dokonale zná naše zvyky, slabůstky a bolístky a mnohdy se na nich vyloženě pase, aby ukojila svoji touhu dostat nás zase kamsi… A tak posté hledáme a nalézáme důvod, proč to právě teď nejde, kvůli čemu zase nemůžeme začít, třebaže bychom tolik chtěli. Znovu mávneme rukou, jako bychom chtěli omluvit sami sebe: Však se znám, vždycky to takhle dopadne…
Zuříme a vztekáme se, nadáváme druhým i sobě, ale málokdy si uvědomíme, proč se nám tak děje. S oblibou hledáme viníka a svádíme na druhé to, co je problémem v nás. Jsme to jen a jen my, kteří jsme přijali problémový způsob chování a je jen výmluvou fakt, že jsme většinu inspirací nabrali ve svém dětství. Výmluvou, nikoli však omluvou. Je těžké vymanit se ze vzorců chování, fungujících v našem rodu dlouhá léta…
Nic není nemožné a vše je možné – přichází ke mně častá myšlenka.
A tak vyzkouším rady mého lepšího já
1. upřímně přiznej sama sobě problém a pojmenuj jej – např. bojím se, že neuspěji
2. sepiš si důvody, proč to děláš – najdi situace, kdy ses jako děcko bála a proč, co ti v té situaci říkali druzí kolem a jak ses přitom cítila (zpravidla tady bývá hafánek zakopán)
3. vyřeš tyto důvody – promluv si s tou hubatou a trucovitou holčičkou v sobě a rozumně jí vysvětli, co se stane, když…a co by se stalo, kdyby…a sděl jí, že odteď jsi tu pro ni, kdykoli bude potřebovat tvoji radu a pomoc
4. navhni jí (sobě) řešení úkolu po částech – nejlépe rozděl do jednotlivých podúkolů a stanov si reálné cíle a představuj si, jak budou vypadat (není špatné jí slíbit příjemnou odměnu – pikslu slazeného mlíka máš v horní skříňce, však víš )
5. začni s plněním úkolů – nejlépe s pozitivní afirmací, která dílo silně podpoří – např. „jsem odvážná, každý úkol je pro mě výzva a já ji zvládnu, jsem šikovná…“ (a pak – to mlíko nahoře, kdo by odolal)
Inspirováno více či méně úspěšnou kličkovanou svého egouše.
Vaše stránky jsou moc fajn, v tomhle článečku jsem dost poznala svého Egouška a to, jak to se mnou dobře koulí. Přestože to už dlouho vím, stále ještě často vyhraje, je prostě ve své činnosti sakra dobrej.
Díky moc za inspiraci a i váš humor. Jana.
(Eva, 13. 4. 2014 21:14)
Milá Jani,
vždyť On je snad věrnější než pes! A kde je mu líp než právě u nás…a vo tom to je 😉
(Pavla, 12. 3. 2012 1:05)
to jsem přesně já a moje islandština 🙂 po obědě se na to podívám…
(mam, 29. 4. 2012 20:28)
Moje milá Pa,
protože už uběhlo mnoho obědů, malá kontrolní otázka: jak vypadá tvá islandština :DDD
(Lenka, 27. 4. 2012 15:56)
Dobrý den Evi, jsem moc ráda, že jsem „náhodou“ narazila na Vaše milé stránečky. Líbí se mi vše a tady jsem se zatím našla nejvíc. 🙂 Jinak vnitřní dítě mám činorodé až až :-), myslím, že bych spíš měla hledat tu ženu…. Hodně štěstí ve Vaší bohulibé činnosti… Lenka
(Eva, 29. 4. 2012 20:26)
Dobrý večer, Leni, děkuji za Vaši příjemnou návštěvu. Jsem vděčná za každé setkání, s druhými lidmi i sama se sebou. Občas to bývají docela dobrodružné výpravy 😀
Přeji Vám hodně štěstí při hledání a nalézání. Naštěstí máme vše v sobě…
Egouš je prostě vynalézavej šoumen…
(Jana , 13. 4. 2014 20:45)