Z JEDNÉ Z TERAPIÍ

Dnešní ráno jsem měla pocit, že mé břicho narostlo do obludných rozměrů a tímto stavem mě tělo konečně donutilo podívat se, co je v nepořádku.
Tak fajn, říkám si a jsem zvědavá, co se dozvím…usedám, abych si promluvila se svým podvědomím.

To jsem si dala – vnímám, že jsem se tu ocitla, abych si zpracovala svoji povýšenost z dávné minulosti a pýchu, která přehlížela druhé lidi kolem. No dobrá, ale co já s tím tady teď, že? Nechápu a čekám, co bude dál. Vidím obraz toho, jak jsem spokojeně v blízkosti milovaných bytostí Světla, když najednou mě něco smete dolů –  na Zem. Nečekaně, navzdory mým protestům. Cítím zradu, nepochopení, zlobu až nenávist /už chápu své narození 3 týdny po termínu/. Rychle si uvědomuji, o co jde, když za sebou slyším: Myslíš, že jsi pupek světa, máš ho tedy mít a užívej si s ním…nemůžeš se ani ohnout, jak ti zavazí, a když už se s ním ohneš, nebudeš se moci v klidu nadechnout. Ach jo, říkám si a tuším, kterým směrem se bude ubírat moje odpouštění. Chápu dokonce i slova, která kdysi přišla skrze moji dceru v jedné bolavé chvíli. V duchu jí děkuji za vzkaz, kterému jsem tehdy nerozuměla.

Když se mi konečně podaří tohle všechno uchopit a zpracovat, chystám se poděkovat a vrátit se do tady a teď. Jenže ouha, není všemu konec. Bolest na levé straně hrudníku a za krkem je znamením, že to ještě neskončilo. Sakra, co je zas tohle, nedá mi, abych se nepodívala – vnímám kůl jakoby zaražený v levé straně mých těl, svojí bolestí připomíná má dávná omezení – vzpomínka na situace v dětství, které mi měly vštípit jistá pravidla a já je přijala, třebaže mě tolik svazovala … a aby toho nebylo málo, přidala jsem ke kůlu i vodorovnou pojistku skrze svá ramena. Neklamný důkaz toho, že jsem si onen program nejen přitáhla, ale i zapečetila v dospělosti. Neboť jsem už dost zodpovědná na to, abych se sama stala svým vlastním omezovatelem.

Dlouho vytahuji onen pomyslný kříž, který nakonec začínám chápat jako nevyhnutelný počin pro mé učení na Cestě. Znovuobjevená pokora a láska ke všemu a všem nastolila konečně klid a vnitřní mír. Bolest odchází. I to břicho zdá se poněkud menší…