Jsem v přítomnosti. Tady a teď.
Minulost je pryč a už ji nezměním.
Budoucnost. Nevím, jaká bude. Ale mohu si ji stvořit. Tady a teď. Tím, jak žiju, jak myslím. Svým myšlenkám dávám energii svojí pozorností. A těmi pak tvořím. Pokud k sobě pustím strach, zasévám jej do budoucnosti. Čím víc na něj myslím, tím víc jej posiluji a přivolávám.
Není nic jednoduššího než přepólovat v sobě náboj našich myšlenek do pozitivna. Namísto věty „co když nezvádnu zkoušku“ přehodím výhybku a oznámím sobě „děkuji, že mám čas se dobře připravit na zkoušku“. Změním energii myšlenky na tvořivou sílu, která mi přinese přesně to, po čem toužím.
Jak jednoduché! A přesto někdy tak složité…
V pravý přítomný okamžik ke mně přichází přesně to, co právě potřebuji.
Veľmi pekné myšlienky oblečené do slov :)…pravdivé, krásne, jednoduché a zároveň zložité, úžasné nakopnutie vpred.
Ešte raz ĎAKUJEM
(Jirka, 6. 6. 2013 23:02)
děkuji – za připomenutí toho, co v hloubi dávno vím, ale co tak rád (?) z pohodlnosti zapomínám, děkuji za povzbuzení, poslovi dobrých zpráv i tomu, kdo nám je stále posílá, děkuji…
(Eva, 7. 6. 2013 18:58)
Jak jednoduché! A přesto někdy tak složité. Jak dobré je nasměrování právě tam, kde každé slovo vložila jsem v jednom z okamžiků. Abych znovu uvědomila si, že ve zkoušce právě přítomné nejsem sama. A že skrze vás poselství od Téhož přišlo a pravda v jednoduchosti a na dosah, děkuji…
Ďakujem Evičko
(Oľga, 31. 10. 2013 11:44)