O KOM SE PÍŠE – MUDr. Petr Lukeš 2.část

Volné pokračování rozhovoru s nekonvenčním důchodcem MUDr. Petrem Lukešem
Proč nekonvenčním? Protože konvence nám a zvláště malým dětem komplikují život. A v období puberty a i později se proti nim teenageři bouří. Abych to vysvětlil: šla maminka s tříletým dítětem ze schodů a já šel náhodou proti nim. Maminka, aniž by sama pozdravila, povídá soustředěnému dítěti – pozdrav pěkně pana doktora. To vzhlédlo, udělalo krok do prázdna a sypalo se ze schodů. A já měl hned práci.
Rodiče by měli jít příkladem a ne komadovat. Dítě kopíruje svoji matku. Příklad: Když si matka holí chloupky na nohách, dítě vezme holicí strojek a dělá totéž. Když matka vaří, dítě chce vařit taky.
Konvence jsou pro snoby, kteří nám pak určují, jak se máme chovat a spisovně hovořit. Můj otec měl na to vtip: Dva pražští Pepíci se baví a jeden se ptá druhého – hele, vole, co jsou to za lidi ti snobové? – No to jsou lidi, co místo hovno říkají nikoliv.
Život je jako mince. Má dvě strany. Panna je ta slušná, snobská a orel ta sprostší, ale realistická. Co myslíte, že každému v životě denně ráno padne? Panna či orel?
Ještě bych chtěl předeslat a zdůraznit, že nerozvíjím teorie, ale říkám zkušenosti – empirii – převážně svoji. Rozdíl mezi teorií a empirií je v čase. Teorie je dočasná, než s e objeví další chytrolín a tu předchozí vyvrátí logicky znějícími argumenty. Empirie, neboli zkušenost je trvalá a já tomu říkám „rozbitá huba“. Když předáváte rozbitou hubu, zvláště svým potomkům, tak tomu moc nevěří a říkají si, – co když ten tata kecá, musím to zkusit sám.
Tedy – nic nevnucuji, pouze s vámi sdílím své zkušenosti.
„Měl jsem nejmenší nemocnost na celé Moravě, to mám potvrzené ze Všeobecné zdravotní pojišťovny, Pojišťovny ministerstva vnitra. Nejmenší počet chroniků, nejmenší počet onemocnění z braní antibiotik a tak dál,“ říká dnes Petr Lukeš.
   Zápal plic u dětí, antibiotika
   Dítě prý má zápal plic, dostane antibiotika. Přes den nezakašle. Večer lehne do postele a kašle a kašle a kašle. Rodič ale nepřemýšlí tak, že dítě přes den lítá, nic mu není, jakmile ale lehne do postele, začne intenzivně kašlat.
Antibiotika jsou bez efektu, navíc třeba rozbory zjistí, že dítě nemá zánětlivé markery. To znamená zvýšené leukocyty, není zvýšená sedimentace, CRP – a ten se zvyšuje už po několika hodinách jakmile do vás vlítne nějaký virus či bakterie.
Na parazity nikdo nemyslí. Když já pak dávám přípravky na škrkavky a roupy, matky se diví, že dostaly léky proti parazitům. Ti červíci leží v plicích tři týdny a ty děcka jsou z toho strhaný, kašlou celou noc, matky jsou naštvaný, otcové taky, kantoři taky, protože to přetrvává i v dopoledních hodinách, protože děcka mají překrvený dýchací cesty. Když uděláte rentgen, najde se tam zastínění, které skutečně ukazuje na pneumoponii. Musíte si to dát dohromady a říct si – toto už má potřetí, vždycky tři neděle se čtrnáctidenní nebo i delší pauzou a pak to znovu začne. Pro parazity je typické, že začnou klást vajíčka v době novoluní – týden před dozráním měsíce a týden po.
Možná tomu nebudete věřit, ale já jsem třeba za týden měl pět svých registrovaných dětí a patnáct nepříslušných, se kterými přišli rodiče za mnou na radu – nešlo by mu zvednout imunitu a podobně. Samozřejmě, že jsem si pomáhal ještě laserem, udělal jim akupunkturní body, které mají vliv na zvýšení imunity.
   Používal jste tedy i čínskou medicínu.
   Ano, ale laserovou, která byla bez bolesti. Ty děcka ke mně chodily rády, protože to nebolelo, chodily na světýlko a ještě měly doporučenou kokakolu a zmrzlinu a k tomu ještě sladké ledové kuličky.
   Proč sladké ledové kuličky a dokonce každou hodinu?
   Matky se divily. Tak jsem říkal – podívejte se, nás v mikrobiologii vždycky učili, že 90% těch nejpatogennějších mikrobů, jako jsou streptokoky a pneumokoky a podobně se množí od 45 do 90 minut. A když jim za 60 minut dáte něco ledového, nemůžou se namnožit. Proč studené kuličky? Když nechceme, aby nám něco sežrali mikrobi, dáme to do mrazáku nebo lednice. Ty naše drobečky tam dát nemůžeme, takže jim musíme každých šedesáti minut dát něco studeného do toho krčku. Matky koukají, pak to vyzkouší a zjistí, že to funguje. Proč třeba toto neříkají děckaři?
   O parazitech toho zatím moc nevíme
   Moc o nich nevíme, spíš tušíme. Světová zdravotnická organizace říká, že dětská populace má 80% promoření roupama. A ty jsou tam furt. Likvidujete je léky, ty však likvidují pouze dospělé jedince. Nezlikvidují jejich vývojová stádia, vajíčka, larvy a ty v nás pak dělají ten binec – spolu s plísněmi snižují imunitu. Zde je vysvětlení všech těch hrozných kašlů a podobně. A proto by se měly občas ty antiparazitární přípravky dávat. Není ale jen dětský roup a dětská škrkavka, jsou i kočičí a psí roupy a škrkavky. Ty u lidí nedojdou do vyspělého jedince, ale jen do larválního stádia, takže ty děcka můžou ty larvičky mít v sobě třeba rok. Ony se tam salaší a když mají příhodné podmínky, začnou se hýbat, dělat paseku a děcka začnou kašlat nebo mít potíže s čuráním, protože se larvy hodně usazují v močových cestách. Nebo se děti pomočují – to dělají ty krevničky, pak se usazují v játrech a plicích a bohužel i v mozku. Přes lymfatický systém se dostávají do nosohltanu – do středouší, do mozkové tkáně. Vznikají také parazitární zápaly mozkových blan a ono se vůbec nepřijde na to, proč. Dále polypy v dutinách, objevují se i u populace dětské. Ale to, že si doma pěstují kočičky, pejsky, a další miláčky, neřeší. Ať si je chovají, ale měli by se pravidelně odčervovat nejen miláčci, ale i lidi.
   Jak s touto skutečností pracuje lékařská veřejnost?
   No, ono se to těžko diagnostikuje, lékař by se o to měl zajímat, měl by to znát. Měl by totiž pacienta víc zpovídat a ono je lepší klápat do počítače a psacího stroje než žvanit s pacientem. To už lékaři zapomněli!
A hlavně – doktor teď už spoléhá jenom na laboratoř. Co dostane z laboratoře, je posvěcené, co nedostane z laboratoře, pokrčí rameny a řekne – nevím. Bohužel, spousta onkologických onemocnění nejsou onkologická onemocnění. Imitující onkologický nález vám třeba udělá plíseň, která se jmenuje aspergilus. Ta se lokalizuje do našich mateřských znamének a pod ním jsou paraziti schovaní. Jak se do něho šprtne, rozseje se. Nebo třeba takový měchožil zhoubný, to je lahůdka, ten vám imituje nádor v břichu a on to vlastně není nádor. Onkomarkery vám vyjdou negativně a přitom máte v břiše rakovinu jako bejk. Onkologové začnou dávat chemoterapii, ozařovat a ten človíček chřadne a chřadne a nakonec ho zabije parazit, nikoliv rakovina.
Těch parazitů díky tomu, že se otevřely hranice, je čím dál víc. Jsou tu ty, které tu vůbec nebyly. Třeba z Egypta se vozí tyfus. Tam to přenáší blecha. Je tam často nedýchatelno, blech hromada. Za mnou přijde maličký človíček a má na kůži příznaky skvrnitého tyfu. Tak se ptám – to vypadá jak skvrnitý tyf od pyramid. A rodič řekne – jo, my jsme tam byli před rokem.
   To cestování může přese všechna opatření – tedy evropský servis a sterilitu v hotelích, přesto přinést nebezpečí?
   Třeba spousta parazitů je z Turecka. Ty, který tady třeba vůbec nikdy nebyly. Motolice ze skopového jdou přímo do slinivky břišní. Dokonce se říká, že 40% slinivek, které jsou nabourané, jsou způsobeny motolicemi právě od skopového. Když to zasáhne sekretorickou část, je z toho diabetus, když extretorickou, přijdou záněty. A když to trvá moc dlouho, může se to zvrhnout až do rakoviny slinivky. Na tu parazitologii tady vůbec nikdo nemyslí.
   A to je teď hodně módní záležitost v alternativní medicíně.
   Protože je to těžko detekovatelné, tak se tomu každý spíš vyhne. Než se parazit namnoží, trvá to někdy rok i déle. Paraziti jsou takový chytrý stvoření, který nechtějí naštvat svého hostitele. Oni s ním jsou pořád v symbióze a až se teprve namnoží do velkého množství, tak se obyčejně roznesou po těle a pak to bouchne. A pak se všichni diví jakto, že je tolik chorob, nad nimiž si doktoři lámou hlavu. A zapomínají na oblast právě parazitologie.
Když znáte průběh parazitárních chorob a posloucháte pacienta, jak vykládá a zeptáte se ho – byl jste tam a tam? Najednou vám naskočí – krevničky si mohl dovézt, motolici, svalovce, který se u nás teď začíná hodně rozšiřovat díky importovanému vepřovému masu, které se sem vozí za laciný peníz. Tam se vůbec nedělají testy. Svalovců je v lidech moc. Říkají – mě bolí rameno, sval a diví se, proč najednou. Když se ho pak začnete ptát, tak se vám sejdou informace. Většinou ten svalovec vejde do místa, které bylo nějakým způsobem tangované – člověk spadne, narazí si bok a najednou tam má svalovce. Ten je šťastný, že našel místo, kde se může usalašit. A když se člověk do stejného místa praští ještě jednou, svalovec se roztrhne a když zrovna má vajíčka, tak je to katastrofa – ty se rozesejí do celého těla.
   Lidé třeba právě proto nevěří lékařům a co mají dělat?
   To, o čem mluvím, je hrot ledovce, není to tak časté. Člověk by měl ale zavzpomínat, kde kdy pobýval. A když mu doktoři řeknou – to je divný, onkomarkery nemáte…
Teď se vyvíjejí přístroje, které detekují frekvence těch různých parazitů. Je to přístroj založený na vegetativně rezonančním testu, kdy se zjistí, kolik vibrací dává škrkavka, kolik roup, tasemnice a podobně.
   To abychom dnes byli pomalu každý sám sobě doktorem.
   Bez medicíny se neobejdeme. Třeba chirurgie je důležitá, bez ní bychom se neobešli. Akorát se strašně moc používají věci, které by se používat neměly, jako jsou různé kortikoidy, cytostatika na nevysvětlitelné revmatismy a podobně. Pak to má katastrofální následky.
   Pořád hledám radu pro lidi. Chodí po doktorech a jsou z nich zmatení. Co mají dělat?
   Alternativci mají ty biorezonanční mašinky, které zjistí ty plísně, parazity a podobně a pak se to léčí zase tou biorezonancí.
   Jaké jsou dnes nejrozšířenější choroby, kterým lze předcházet.
   Plísně nám podstatně snižuje imunitu.
Proč nám plísně snižují imunitu, proč pít colu, co nám způsobují rostlinné oleje a nízkotučné výrobky, jak nám ubližuje kyselina citronová v potravě? To a ještě více hledejte v některém z dalších čísel Boskovicka.