ETIKOTERAPIE aneb Vracíme se k lidskosti přirozenou mravností

Léčebný systém – Etikoterapie, vychází ze vztahu mezi tělesným zdravím a mravním stavem člověka a využívá vnitřních zdrojů morálky a víry. Etikoterapie se snaží v psychoterapeutickém léčení zjistit mravní stav duše, zhodnotit vylíčené události ze stanoviska mravního zákona, určit v čem vězí vina nebo mravní nedostatek klienta a určit přímý vztah těchto nedostatků k chorobě nemocného a tyto nedostatky z duše odstranit.

Etikoterapeut je pouhým nesmlouvavým pravdivým zrcadlem nastaveným jedinci, kterému nabízí duchovní vhled do jeho životní situace. Je pomocníkem při procesu sebeuzdravování klienta, který se rozhodnul převzít zodpovědnost za svůj život, a pochopením souvislostí si sám nachází místo, kde se odklonil od zákona lásky a jednoty. Etikoterapie usiluje o to, aby byla jednou z četných cest, jak lidem pomoci se zbavit vnitřního podvědomého klamu skrytého pod mohutnou vrstvou myšlenkového a citového nánosu, který byl dosud jimi považován za skutečnou podstatu. Snaží se ukázat jádro problému nejvyšší Pravdy v nás samých, probouzet člověka, aby poznal podstatu a smysl svého života, ale také jej na této cestě udržovat.

Cílem etikoterapie je zbavit člověka způsobu života, který ho vedl k jeho nemoci, protože opravdově a trvale se můžeme uzdravit jen poctivou prací na sobě. Etikoterapie také uzdravuje nemocné vztahy k sobě a druhým, jelikož nemravné (neetické) vztahy vidí jako hlavní příčinu fyzických potíží. Nemoc je z toho pohledu jen hmotným otiskem nemocné duše, která ještě nenalezla cestu k mravnímu řádu. 

 

Člověk, který žije mravně a řídí se ve svém vnějším tělesném životě požadavky a zásadami svého svědomí, bude žít hygienicky. To znamená, že zdraví těla a ducha je zabezpečeno střídmostí a mravností. Mravný člověk nikdy nebude alkoholikem ani lenochem, protože ví, že byl stvořen k práci. Nebude pracovat jen pro výdělek, ale bude pracovat pro práci samu, která může být i dobrým nápravným prostředkem sobectví. Člověk žijící podle svědomí se nebude stydět za jakoukoli práci a vykoná sám všechno, co mu je pro jeho vlastní osobu zapotřebí. Pokud však dáme svému životu falešný směr a smysl, přestává být práce krásnou, ale stává se naopak tíživou. Následně můžeme hledět na práci jako na zlo, bez kterého sice nemůžeme být, ale přesto je hlavním důvodem naší nespokojenosti, neklidu a vnitřní zloby. Měli bychom pracovat pro radost a se zájmem, v rozsahu, který je nutný pro udržení svého života a zdraví, ale pokud naší potřebou pracovat se stanou pouze poživačné potřeby a rozmařilý způsob života, přepracování a vyčerpání se brzy projeví v podobě nemoci. Pokoj a radost jsou zdrojem trvalého a čistého štěstí, o které nás nemůže nikdo oloupit. Toto štěstí je současně pevným základem vnitřní vyrovnanosti a harmonie, a ty jsou hlavní a nejdůležitější podmínkou tělesného zdraví. Když lidé budou žít nemravně, budou lhát, podvádět, smilnit, pít, honit se za ziskem, hrát na burzách, žárlit, žít v závisti a nenávisti, nepomůže jim ani sebelepší tělesná hygiena. Mravní život je tedy důležitějším hygienickým regulativem než většina našich hygienických opatření a předpokládá, že tělo bude ovládáno zdravým duchem. Sociální poruchy společnosti ukazují vždy na hluboké poruchy mravní a ty mohou být odstraněny jen tehdy, když se budou léčit jejích hlubší příčiny, což znamená, že je nutné, aby život celé společnosti byl postaven na mravním základě, kdy hygienický způsob života se stává etickým způsobem života. Pojem mravní a mravnost je všechno, co životu pomáhá, kdežto nemravnost je ve všem, co životu překáží, co je zavrženíhodné, protože odporuje tomu, co je vlastním smyslem a podstatou všeho na světě.

Mravnost je jediná spolehlivá cesta, jak si zdraví zachovat nebo ztraceného zdraví zase nabýt. Cesta mravního života znamená usilovat o přemožení zlých sklonů a pěstování dobrých, jinými slovy, snažit se žít podle hlasu svého svědomí. Je-li totiž náš vnější život v úplném souhlasu s naším svědomím, pak i naše nitro, naše Duše zůstane klidná a pokojná, bude udržovat tělo ve zdraví, ať jsou životní okolnosti jakkoli těžké. Jestliže se však naučíme potlačovat hlas svého svědomí, nebo jej sami před sebou falšujeme, pak všechny mravní poruchy zůstávají velmi dobře zapsány v našem vlastním podvědomí. Vztahy podvědomí k našemu skutečnému vědomí jsou velmi složité. Např. lakomec je ve svém plném vědomí pevně přesvědčen, že žije řádně, že vlastně jako on by měli žít všichni lidé, ti jsou zase v jeho očích lehkomyslnými marnotratníky. Ve svém podvědomí však lakomec hromadí takové množství poruch a přestupků mravního zákona, o kterých ve svém vědomém životě nemá ani potuchy, které však přece jsou, anebo mohou být podnětem a původcem jeho častých chorob a tělesných nedostatků. Někdy ovšem stačí, aby si člověk tuto vnitřní duševní poruchu uvědomil a tím nastává v jeho vnitřním životě obrat a mění se také jeho tělesný stav.

Ve svém myšlení a jednání je člověk až příliš zaujat sám sebou, svou osobou a svými zájmy. Sice v našich nynějších poměrech je to vlastnost nutná, protože nepostaráme-li se sami o sebe, zřídkakdy se o nás postará někdo jiný. Na druhou stranu má tato vlastnost za následek zúžení našeho obzoru a vede proto k otevřenému sobectví, které je nejvážnější příčinou mravních i zdravotních poruch jednotlivců a celých národních vrstev. 

 

Velmi spolehlivým prostředkem, jak omezit své sobectví, je štědrost. Budeme-li dávat ochotně a nebudeme jen držet a hromadit pro sebe, nestane se nám břemenem to, co jsme získali, náš vlastní náklad nás neobtíží a protivenství nás nepohltí. Je třeba dávat všechno štědře, nejen hmotné dobro, ale své vědomosti i své duchovní a mravní bohatství. Člověk, který jen bere, zakrňuje. Roste člověk, který nesobecky dává, neboť to člověka naplňuje klidem a podivuhodným uspokojením, kterého jiným způsobem nelze nabýt.

Štědrost jako přímý protiklad lakoty není vůbec dostatečně doceněná a uznávána. O lakotě víme, že je jedním z nejhrubších projevů sobectví, je proto pramenem mnohého neštěstí a současně je jedním z kazů našeho duchovního života, které se v tělesném životě ozývají rovněž těžkými poruchami. Kdo tedy není lakomý, ten se už jen tím faktem osvobozuje od mnohých těžkých tělesných a duševních nesnází. Komu se darem dostává, nechť také rád zas darem dává.

Sobectví všeho druhu je příčinou téměř veškeré lidské bídy a kořenem všeho zla. Rafinovaně skryté sobectví bývá příčinou nešťastných manželství a rozvodů, neurovnaného rodinného života, bývá příčinou požitkářství, rozmařilosti, smyslných excesů, hromadění majetku, touhy po cti a moci atd. Moderní neurologie došla k přesvědčení, že velká část neuróz a psychóz jsou vlastně maskované projevy sobectví, kterým se lidé trpící pocity méněcennosti, chrání a brání pocitu vlastní slabosti a malosti. Protože se neustále srovnávají se svým okolím, v obavě, aby to srovnání nedopadlo v jejich neprospěch, naučí se přeceňovat sebe sama, posuzovat celý svět i všechno, co se v něm děje jen v poměru ke své vlastní osobě. Tak se stávají egocentristy (pokládají své vlastní já za střed celého světa), žijí spíše v budoucnosti než v přítomnosti, řídí se podle vlastní fantazie, sní o bohatství a propadají sobectví. Tak dochází ke konfliktům mezi skutečným životem a mezi mlhavými výplody snů, trpí stálými a náhlými změnami svých nálad.

Z egoismu se následně rodí všechny další mravní poruchy jako jsou závist, lakota, pýcha apod. Pokud by se podařilo odstranit sobectví a tzv. posvátný egoismus z rejstříku lidských vlastností, lidské pokolení by bylo šťastné a zdravé. K dalším negativním neetickým lidským projevům, kterými se etikoterapie zabývá ve svém léčení mravností, můžeme zařadit také křivdu, zlobu, lítost, strach, nenávist, přetvářku, lež, podvodný úmysl, chamtivost nebo trápení za jiné a jestliže některý z těchto pocitů lidé pustí do svého nitra, nesou si za to sami odpovědnost.

Velice důležitým prostředkem k dosažení ideálu moudrosti je umění ovládat své myšlenky a city. Když se oddáme prostému snění, nebo když necháme myšlenky bloudit svým svědomím bez jakékoli kontroly, lehce se vkrade do naší duše nečistá a zlá myšlenka. Proto je potřeba učit se neustále kontrolovat tok svých myšlenek i hru svých vlastních citů, umět si poručit a sobě vládnout. Disharmonické myšlenky je nutné vědomě ihned vnitřně přetransformovat a své nitro od nich očistit. Na první pohled se zdá, že je to práce nadlidská, ale přece tak nutná, že bez ní nelze vůbec očekávat nějaký pokrok ve vývoji člověka a přirozeně se nedočkáme ani trvalého zdraví. Sebeovládání je jedině spolehlivá cesta k dokonalosti.   

 

Na průběh každého onemocnění má duševní a nervový stav nemocného velmi pronikavý vliv. Na své činy, myšlenky a city musíme zapůsobit tak, aby co nejméně překážely záměrům a vůli našeho Já se uzdravit. Soustředěním (zahloubáním a přemítáním) lze velice hluboko proniknout do vlastní Duše, odstranit všechno povrchní, rušivé a zbytečné a svému „Já“ tak poskytnout možnost volného projevu.

K základní prevencí příčin nervových a somatických chorob a jejich vnitřních duševních úrazů v Etikoterapii patří:

1) Výchova vlastního charakteru

Na výchovu nelze čekat ze strany jiných lidí nebo na pokyny, které člověku uštědřuje osud. Ty bývají téměř vždy velmi kruté. Je nutno mít na zřeteli hlavně sebevýchovu. Ta předpokládá sebekázeň a současně schopnost naučit se objektivně posuzovat události vlastního života a života svého okolí. Z každé takto posouzené události musíme umět načerpat poučení pro vlastní život. K tomu je ovšem potřeba vybudovat si pevný světový názor a vyhraněnou etickou osobnost.

2) Rozvíjet kladné vlastnosti charakteru

Uvědomit si skutečný smysl svého života a důsledně kráčet za jeho naplněním. Udržet si schopnost správně rozdělit práci a odpočinek, nalézt pro sebe správnou formu odpočinku, vzdát se všech vášní a náklonností k nim, aby si člověk dovedl uhlídat trvalý klid a mír v Duši. Pak je lidské vědomí klidné a pokojné.

3) Pracovat na vlastní trpělivosti

Trpělivost nám pomůže se přenést přes mnohá úskalí. Pokud nás potkalo nějaké trápení, jedině trpělivost nás naučí nevpouštět do své duše nic z těchto sužujících pocitů, které následně zůstanou pouze na povrchu nás samých a nebudou mít hlubší vliv ani na nás, ani na své okolí.

4) Autosugesce

Autosugesce je síla, kterou si člověk většinou nevědomě přivolává utrpení a nemoce. Zjistí-li však, že si své neštěstí způsobil sám, působí to na jeho poznání tak drtivě, že se k tomu jen velmi nerad přiznává. Člověk pak takové poznání potlačuje, aby se nemohlo stát zjevným. Ale i kdyby si lidé byli vědomí tohoto nebezpečí, nepřineslo by jim to plné osvobození, protože poměrně málo lidí je pevných zásad a má vyhraněný mravní charakter. Nestačí tedy si jen uvědomit, že člověk podléhá na každém kroku autosugesci, ale je nutno umět posoudit jakého druhu je obsah autosugesce. K tomu je potřeba silného mravního charakteru, který je schopen posoudit její hodnotu a pokud je negativní, je potřeba velmi silné vůle, aby ji člověk dovedl odmítnout a nepoddal se jí.

5) Duchovní probuzení a povznesení

Duchovní probuzení se projevuje i v těle, ovlivňuje ve vysoké míře jeho povahu a jeho zdravotní stav. Chceme-li zdokonalovat svou vnitřní bytost, pak nesmíme trvale lpět na všech vlastnostech, názorech, zvycích a přesvědčeních, které jsme zdědili z minulosti, ale musíme se snažit, abychom svou Duši obohacovali novými, lepšími zkušenostmi, názory a zvyky. Někdy může být naše práce na budování vlastní osobnosti pravidelně polovičatá. My sice přijímáme a odmítáme vnější události, zkušenosti a zážitky, ale děláme to stále podle jedné a téže neměnící se strnulé šablony, a tím podstatně brzdíme možnost vývoje své osobnosti, která se vlastně pak měnit nemůže.

Teprve v okamžiku pádu na dno, nemoci těla či úrazu na žebříčku vztahovém nebo pracovním, poznáváme svou malost a bezmocnost. Tehdy začíná proces opuštění materialismu a postupná orientace v oblasti ducha, duchovního rozměru člověka. Je mu jasná naprostá nutnost morálnosti a mravní čistoty pro skutečné zdraví. 

——————————————

Průkopníkem a zakladatelem originální koncepce Etikoterapie je český lékař MUDR.Ctibor Bezděk (nar. 1872 v Podivíně – zemř. 1956 v Senohrabech), který dlouhá léta zkoumal vliv mravního cítění a mravních zážitků na tělesné zdraví a došel k neobyčejným závěrům, na kterých vybudoval svou nauku a způsob léčení, v řadě případů ji vědecky doložil. Začal sledovat vliv mravních vad a předností na tělesné tkáně a jejich funkce. Zkoumal mimo jiné vliv různých škodlivých látek, které v organismu vznikají např. při zlosti, chamtivosti, strachu, vášních apod. Svou obsáhlou prací v hlavních rysech naznačil, jak etikoterapii dále rozvíjet na vědeckém základě.

MUDr. Ctibor Bezděk byl za života vážen a oceňován, ale on především slyšel na volání o pomoc. Žádná lidská bolest, duševní ani fyzická, mu nebyla cizí. Žádný nedostatek ho nenechával chladným. Žádný charitativní program nebyl pro něho příliš náročný. Etikoterapie vzbudila zájem i prezidenta republiky T.G. Masaryka, který pozval manžele Bezděkovi k sobě na zámek do Lán. Již ve 30. letech minulého století MUDr. Bezděk předložil tuto koncepci veřejně ve své první knize „Záhada nemoci a smrti. Léčení mravností.“ a snažil se ji aplikovat ve své lékařské praxi, která byla spojená s eubiotickou a protialkoholní poradnou. Jako jeden z prvních u nás se zabýval tanatologií (naukou o smrti i o okolnostech okolo ní). Později v r. 2000 vyšla jeho druhá kniha, dosud nepublikovaná „Záhada nemoci a uzdravení. Léčení duše a těla“. V nekrologu bylo o něm napsáno: “ MUDr. Bezděk měl všechny vlastnosti člověka božího a pravého lékaře duší i těl. Byl vtělená srdečnost. V něm odchází jeden z posledních svědků onoho rozmachu duchovního, jímž se vyznačovala generace Masarykova“.

Současným nejznámějším etikoterapeutem je MUDr. Vladimír Vogeltanz, který po 15 leté lékařské praxi ve Strakonické nemocnici, kde působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení, vystoupil z České lékařské komory, aby se mohl naplno věnovat etikoterapii – skutečnému uzdravování nemocných.

Materiály k textu byly použité z knih MUDr. Ctibora Bezděka:

„Etikoterapie. Záhada nemoci a smrti“ z r.2007,

„Záhada nemoci a uzdravení. Etikoterapie II. Léčení duše a těla“ z r.2000.

děkuji za zdroj: http://www.darsvedusi.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=41&Itemid=57

Matrix je nejlepším proteinem výrobce Syntrax