O VÍŘE

Víra v pravém smyslu tohoto slova je schopnost být stále přesvědčen o jistém uskutečnění toho, co se po jasném, objektivním a bezpředsudkovém uvážení zdá neuskutečnitelné. Je to síla, jejíž pomocí se mobilizuje vnitřní energie, která vytváří podmínky k uskutečnění toho, co si proti současným osudovým dispozicím přejeme. Proto je nezbytné doporučit, aby ji každý člověk používal a rozvíjel. Její pomocí se každý může povahově zlepšit nebo může překonat karmické dispozice, které vytvořil dřívější neuvědomělou činností. Víra je klíč, jímž otevíráme dveře k dosažení univerzální moci. Ale dosáhnout jí může jen ten, kdo v sobě dovede zničit každou pochybnost. Takový člověk ji dobře rozvine a její pomocí docílí toho, aby se jím projevovala univerzální moc.

Přesto však musíte být přesvědčeni, že je její realizace jistá a že k ní za všech okolností dospějete. Ale po krátkém nezaujatém uvažování zpozorujete, že se vás sám rozum snaží logickými důvody přesvědčit, že to, co jste si předsevzali, nelze uskutečnit.

Tyto rozumné důvody jsou tak přesvědčující, že se rozpadá, potlačuje a znemožňuje každá sebemenší snaha odporovat jim. Co máte potom dělat? Musíte se chopit vzpomínky na některé dřívější zkušenosti, kdy jste v podobné akci měli úspěch. Vzpomeňte si, že se v některých případech také úspěch nedal předpokládat, a přece se dostavil, neboť k tomu byly příznivé dispozice, které jste svou jistotou zesílili. A konečně i dispozice je možno získat vírou, jestli jste je nezískali osudem. Proto si nepřipouštějte pochybnost.

V řádu stvoření není napsáno, že je ve světě něco, co vůbec nelze uskutečnit. V našem vesmíru je možné všechno. Rozum ovšem takovéto možnosti nechápe a to je jen doklad toho, že je omezený v úsudcích.
Přiznejme každému, co jeho je. Rozum může být poradcem pouze ve viditelném světě. Tam, kde se dostává k základům jsoucnosti, stává se bezradným.

Rozum a víra se nikdy nechtějí dobře snášet. Nikoli snad proto, že jsou různorodé povahy, nýbrž proto, že si rozum pojem skutečnosti vymezil a tím se odsoudil k tomu, že může vést člověka jen ve světě forem. Jakmile své omezené stanovisko opustí, stane se hned pomocníkem víry. Použitelnost víry je totiž založena na hlubším základu. Mysli se totiž mohou jevit jako přípustné i některé možnosti, které rozum dosud nemůže uznávat. A tu se těch možností může chopit víra, naplnit jimi nitro a tím již pohnout silou univerza, která umožňuje uskutečnit všechno žádoucí. To je nutné mít vždy na paměti.

V běžném lidském pojetí se víra chápe velice špatně. Lidé se totiž domnívají, že víra je vlastnost, již mohou mít jen lidé chabého rozumu. Zaměňuje se s pověrou, která dovede předpokládat, že existuje něco, co nikdy nebylo dokázáno. Ale z hlediska zdravého rozumu nemá pověra s vírou nic společného. Věříte-li v nějakého pánaboha a zároveň třeba jen v koutku srdce pochybujete o jeho existenci, poněvadž se ji rozum vzpírá uznat, je to pověra, která je ve svém hlubším významu horší než ateismus. Jste-li slaboši, které mohou přesvědčit jen argumenty rozumu a autorit, pak je opravdu lépe, abyste nevěřili vůbec… Zde je nutná poctivost k sobě. Věříte-li a jste slaboch, potom věřte jen v to, o čem jste se přesvědčil přímými zkušenostmi. Upouštějte od takové víry, která žádá, abyste uznával něco, co dosud není všeobecnou zkušeností.
Poloviční víra nebo lépe pověra je matkou mnohého zla, neboť je plná pokrytectví. Zkresluje skutečnosti, neboť staví na argumentech založených většinou na výrocích autorit, které člověk dobře nepochopil. Prostřednictvím dohadů pomohla vytvořit a uznat jistou existenci, jíž se má každý klanět, i když se jeho nitro proti tomu vzpírá. Naštěstí však nemůže nalézt rozumný důkaz pro tu skutečnost, kterou sama vytvořila. Tak se stalo, že dnes mnozí lidé věří v pánaboha, protože je to tradice, ale jinak je zřejmé, že jsou od něho citově vzdáleni, protože jednají na základě podnětů z pudové přirozenosti. Není sice zdravé takto „věřit“, protože to vede k druhému extrému, totiž k ateismu, který také odvádí od pravdy, pokud je fanatický. Ale to takovým lidem nelze vysvětlovat.

Jen neutrální stanovisko ke všemu, co se nám předkládá jako transcendentální objekt k věření, a kromě toho trocha mystické praxe nám jistě přinese poznání hlubšího smyslu dění…

Květoslav Minařík: Přímá stezka