NĚCO MÁLO O SOBĚ

Před lety jsem dostala dar, alespoň jsem si to tehdy myslela, a s radostí jej přijala. Bylo módou hltat informace v tomto směru a zažívat zázraky, které skutečně přicházely. Svět ezoteriky, magie, karet, kamenů, zasvěcení i andělských zázraků mi začal ukazoval svoji sílu. Byla jsem nadšená a měla pocit, že mě nic nemůže překvapit. 

Postupně jsem zjištovala, jak si tento přístup vybírá svoji daň. Nic není zadarmo a každý dar bývá vyvážen obětí. Příliš mnoho berliček jde do slepých uliček. A tak si moji „pomocníci“ přicházeli pro splátky…

V té době jsem se setkala s rakovinou a pomoc, na kterou jsem se doposud spoléhala, nepřicházela. Tehdy se ve mně  spustila lavina pochybností a já ve strachu prožívala  následující roky života.

Vstoupil do něj naprostý zmatek, chaos a pochyby o sobě. Stále jsem kolem sebe něco hledala a přitom pořádně nevěděla co. Stále mi mnoho věcí chybělo. Bezpodmínečná láska a pokora. Chybělo i mnoho informací pro pochopení souvislostí. To, co jsem našla a stále nacházím, jsem nakonec objevila. Sama v sobě. 

Ničeho, co mě v životě potkalo, nelituji. Na své cestě jsem se učila chápat všechno, co na ni vstoupilo. Časem jsem pochopila, proč ke všem těm událostem došlo. Přestala jsem hledat. Věci do sebe začaly zapadat jako skládačky do puzzle a to přesně tam, kam měly.

Za všechno, co jsem prožila, děkuji.

Pochopila jsem, že stav věcí se dá zvrátit v kterémkoli okamžiku. Poznala jsem, proč vstoupila do mého života nemoc a co mi měla sdělit o sobě samotné. Přestala jsem s ní bojovat, pochopila ji a přijala jako obraz svého dosavadního života. Jako jeho nevyhnutelný důsledek. Změnila můj pohled na sebe a svět kolem. Kde bylo třeba, přehodila jsem výhybku: změnila myšlení, přístup k sobě i k okolí. Uzdravila jsem se. Bez operace. Bez léků.

Naše tělo není pouhou sbírkou jednotlivých orgánů. Naopak. Všechno je v něm důmyslně propojené a logicky funguje v dokonalém spojení /viz etikoterapie/

Za každou zkušenost jsem vděčná. Sobě, svým pokusům i omylům. Každému člověku, neboť svým zrcadlem je mým učitelem. A hlavně vnitřní síle, bez které by se věci daly jen těžko uskutečnit.

Uvědoměním si sebe totiž můžeme udělat první krok k uzdravení. Protože schopnost sebeuzdravení, tento velký dar, máme v sobě všichni.

Je to dlouhá cesta, na které nejsou zkratky. Pouze práce, práce a zase práce – sám na sobě. Rozum a logika, neboť každá akce vyvolá reakci. A hlavně víra – nikdy nekončící víra, že překonám všechny pochybnosti. Že to dokážu: znovu se zvednout, jít dál, uvědomit si a stále se učit. A pak je tu vědomí, že potkám správné lidi ve správný okamžik. Neboť pokud je žák připraven, učitel se vždy najde. Je to dobrodružná cesta. A stojí za to!

Sportovní výživa Extrifit pro silové sporty