CO JSME V DĚTSTVÍ SLÝCHÁVALI…

Po celý život neseme v sobě vzpomínky z dětství. Některé nejsou velmi příjemné a snažíme se je ukrýt někam hodně hluboko. Na jiné rádi vzpomínáme. Vnímáme chyby našich rodičů a plni přesvědčení, že takhle nikdy ne. Natolik se vzdalujeme této představě, až sami sebe dotlačíme do opačného extrému. A naši rodiče? Pozorujíce své děti, nechápeme, jak vzaly za své původní výchovné principy – tak důsledně praktikované na nás.

Na to nemám peníze. Tohle si nemůžeme dovolit. Peníze budou, my nebudem. To by mě zajímalo, kde na to soused vzal. Jistě ne poctivou prací!

A tak si tyto věty neseme s sebou a snažíme se vysvětlit svým potomkům naše správné výchovné principy. Marně. Občas mlčky, občas s výbuchem vzteku se stáváme svědky toho, jak krev naší krve nakonec dosáhne svého. U svých prarodičů. Ale tak už to bývá.

Moje vnitřní dítě dlouho zpracovávalo tuto „spravedlnost“. Nakonec se rozhodlo zjistit, jak na tom je… Jak na tom vlastně jsme?

Fitness zařízení inSPORTline pro domácí trénink