Ukazujeme občas na věci, které se nám nelíbí? Jedním prstem zaměřujeme, ale kolik prstů ukazuje zpět – směrem k nám?
Někdy se řízneme. Ani nehoda není náhoda. Naše JÁ nás varuje, že děláme věci jinak, než jsme od vesmíru nastaveni. A proč většinou do ukazováčku? Prochází v něm (podobně jako Zemí poledníky) energetická dráha tlustého střeva. Střevo vylučuje nestrávené, škodlivé. Tak proč v sobě urputně držíme staré křivdy, bolesti a nechceme odpustit? Druhým, ani sobě. Zácpy a rakoviny tlustého střeva budiž dostatečným varováním.
Moudrý vesmír nám dal nástroje, jak vracet věci do původní harmonie. Bolest i chaos, zmatek i nemoc, to vše lze dát opět do pořádku - pokud pochopíme, proč bolest a nemoc přišla. Přijměme fakt, že jsme tu jako ve škole. Trénujme, abychom se naučili vše důležité. Nebo nadávejme na život. Na druhé, kteří nás nechápou a ubližují. Pak se s jedním trenérem rozloučíme, ale další podobné přitáhneme. Máme na výběr: Jsme oběť, nebo tvůrce?
Objevme Světlo, které je v každém z nás.
P.S. Dnes 4. 5. 2020, téměř po 5 letech odmlčení vrací mě Život na stránky Světla zpět. Návrat z druhé strany nebývá jednoduchý. Když se však překonávání životních lekcí stane každodenní zábavou, Cesta stává se Cílem. A za ty návraty to stojí!